Jan 8 CSP

1. Ježíš však odešel na Olivovou horu.

2. A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat.

3. Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

4. a řekli mu: “Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

5. V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?”

6. Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

7. Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.”

8. A opět se sklonil a psal po zemi.

9. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

10. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: “Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?”

11. Ona řekla: “Nikdo, Pane.” Ježíš řekl: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.”

12. Ježíš k nim opět promluvil: “Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.”

13. Farizeové mu řekli: “Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.”

14. Ježíš jim odpověděl: “I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

15. Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho.

16. Jestliže já přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec.

17. A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou osob je pravé.

18. Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.”

19. Řekli mu: “Kde je tvůj Otec?” Ježíš odpověděl: “Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.”

20. Tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.

21. [Ježíš] jim opět řekl: “Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.”

22. Židé říkali: “Chce se snad zabít, že říká: "Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete"?”

23. I říkal jim: “Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

24. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že Já jsem, zemřete ve svých hříších.”

25. Říkali mu: “Kdo jsi ty?” Ježíš jim řekl: “Co vám od počátku říkám.

26. Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.”

27. Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

28. Ježíš [jim] řekl: “Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil [můj] Otec.

29. A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.”

30. Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

31. Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: “Zůstaneteli v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

32. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.”

33. Odpověděli mu: “Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?”

34. Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.

35. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

36. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

37. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo.

38. Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u [vašeho] otce.”

39. Odpověděli mu: “Náš otec je Abraham.” Ježíš jim řekl: “Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky.

40. Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.

41. Vy činíte skutky svého otce.” Řekli mu: “My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.”

42. Ježíš jim řekl: “Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

43. Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

44. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.

45. Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi.

46. Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkámli pravdu, proč mi nevěříte?

47. Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.”

48. Židé mu odpověděli: “Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?”

49. Ježíš odpověděl: “Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

50. Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí.

51. Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost.”

52. Židé mu řekli: “Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: "Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost."

53. Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?”

54. Ježíš odpověděl: “Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: "Je to náš Bůh."

55. Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

56. Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se.”

57. Židé mu řekli: “Ještě ti nebylo padesát let, a viděl jsi Abrahama?”

58. Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.”

59. Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]