Soudců 21 CSP

1. A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru.

2. Potom lid přišel do Bételu, seděli tam až do večera před Bohem, pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče.

3. A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen?

4. I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti.

5. Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen.

6. Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen.

7. Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer.

8. A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

9. Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl.

10. A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti.

11. Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem -- zasvětíte je zkáze.

12. I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi.

13. Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj.

14. V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli.

15. Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

16. Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny?

17. Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán.

18. My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci.

19. Pak řekli: Hle, rok co rok se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bételu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bételu do Šekemu, a na jih od Lebóny.

20. A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích.

21. Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země.

22. A staneli se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se.

23. Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich.

24. A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví.

25. V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.