Leviticus 7 B21

1. „Toto je zákon o oběti odškodnění: Bude svatosvatá.

2. Oběť odškodnění bude zabita na místě, kde se zabíjí zápalná oběť. Její krví ať se pokropí oltář ze všech stran.

3. Potom bude obětován všechen její tuk: tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti,

4. obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který bude odňat spolu s ledvinami.

5. Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu; je to oběť odškodnění.

6. Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě a bude svatosvatá.

7. Pro oběť za hřích a oběť odškodnění platí tentýž zákon: Připadne knězi, který s ní vykonal obřad smíření.

8. Knězi, který přinese něčí zápalnou oběť, připadne kůže ze zápalné oběti, kterou vykonal.

9. Rovněž každá moučná oběť upečená v peci, připravená na pánvi nebo na plotně připadne knězi, který ji vykonal.

10. Každá moučná oběť zadělaná olejem nebo suchá pak připadne všem Áronovým synům rovným dílem.“

11. „Toto je zákon o pokojné oběti přinášené Hospodinu:

12. Přináší-li ji někdo z vděčnosti, ať spolu s ní přinese jako oběť díkůvzdání nekvašené bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a smažené bochánky z jemné mouky zadělané olejem.

13. Se svou pokojnou obětí díkůvzdání ať přinese darem kromě bochánků také kvašený chléb.

14. Z každého z těchto darů pak poskytne jeden kus jako obětní příspěvek pro Hospodina. Ten připadne knězi, který kropil oltář krví pokojné oběti.

15. Maso pokojné oběti díkůvzdání se bude jíst v den jejího obětování; ať z něj nic nezůstane do rána.

16. Přináší-li se tato oběť na základě slibu nebo jako dobrovolný dar, bude se jíst v den jejího obětování. Co z masa oběti zbude, se však smí jíst i nazítří.

17. Co zbude až do třetího dne, bude spáleno.

18. Kdyby se maso pokojné oběti jedlo i třetího dne, nedojde ten, kdo ji obětoval, zalíbení. Nebude mu počítána, bude ohavností a člověk, který by z ní jedl, ponese vinu.

19. Maso se rovněž nesmí jíst, dotkne-li se čehokoli nečistého; musí být spáleno. Ostatní maso smí jíst každý, kdo je čistý.

20. Kdyby však někdo jedl maso Hospodinovy pokojné oběti ve stavu vlastní nečistoty, bude vyobcován ze svého lidu.

21. Rovněž kdyby se někdo dotkl čehokoli nečistého – ať už lidské nečistoty, nečistého zvířete nebo jakékoli nečisté ohavnosti – a potom jedl něco z masa Hospodinovy pokojné oběti, bude vyobcován ze svého lidu.“

22. Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

23. „Mluv k synům Izraele: Nesmíte jíst žádný tuk – ať už z hovězího dobytka nebo z ovce či kozy.

24. Tuk zdechlého nebo rozsápaného zvířete se smí užívat k různým účelům, ale jíst jej rozhodně nesmíte.

25. Každý, kdo by jedl tuk dobytčete, z něhož přinesl ohnivou oběť Hospodinu, bude vyobcován ze svého lidu.

26. V žádném ze svých příbytků nesmíte jíst žádnou krev – ať už z ptactva nebo z dobytka.

27. Kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu.“

28. Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

29. „Mluv k synům Izraele: Ten, kdo obětuje pokojnou oběť Hospodinu, ať ze své pokojné oběti přinese Hospodinu dar.

30. Vlastníma rukama ať přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk s hrudím, aby je zvedáním nabídl Hospodinu.

31. Kněz nechá tuk dýmat na oltáři, ale hrudí připadne Áronovi a jeho synům.

32. Pravou kýtu ze svých pokojných obětí odevzdáte jako obětní příspěvek knězi.

33. Podíl pravé kýty připadne tomu z Áronových synů, který bude obětovat krev a tuk z pokojné oběti.

34. Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání jsem totiž synům Izraele odebral z jejich pokojných obětí a dal jsem je knězi Áronovi a jeho synům. Ti je budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele.“

35. Toto je podíl z Hospodinových ohnivých obětí, patřící Áronovi a jeho synům ode dne, kdy budou uvedeni do kněžské služby Hospodinu.

36. Hospodin přikázal, aby jej dostávali od synů Izraele ode dne svého pomazání. Je to věčné ustanovení pro všechna jejich pokolení.

37. Toto je zákon o zápalné oběti, moučné oběti, oběti za hřích, oběti odškodnění, oběti pověření a pokojné oběti.

38. Hospodin jej vydal Mojžíšovi na hoře Sinaj v den, kdy přikázal synům Izraele, aby obětovali své dary Hospodinu na Sinajské poušti.