Lukáš 11 CSP

1. Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.”

2. Řekl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]

3. Náš denní chléb nám dávej každého dne.

4. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].”

5. Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: "Příteli, půjč mi tři chleby,

6. protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil."

7. A on zevnitř odpoví: "Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to."

8. Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.

9. A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

10. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada?

12. Nebo požádáli o vejce, podá mu štíra?

13. Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.”

14. A vyháněl démona, a ten byl němý. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.

15. Někteří z nich však řekli: “V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!”

16. Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe.

17. Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.

18. Jeli tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.

19. Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

20. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.

21. Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.

22. Přijdeli však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

23. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.”

24. “Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: "Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel."

25. A když přijde, nalezne dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.

26. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.”

27. Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: “Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!”

28. Ale on řekl: “Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.”

29. Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše.

30. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

31. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.

32. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.”

33. “Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

34. Lampou těla je tvé oko. Jeli tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Jeli však špatné, i tvé tělo je temné.

35. Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.

36. Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.”

37. Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.

38. Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.

39. Pán mu řekl: “Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti.

40. Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?

41. Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté.

42. Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.

43. Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích.

44. Běda vám, protože jste jako nevyznačené hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.”

45. Na to mu jeden ze zákoníků řekl: “Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.”

46. On řekl: “I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.

47. Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.

48. Tak dosvědčujete skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky zabili, vy [jim] budujete [pomníky].

49. Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,

50. aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,

51. od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.

52. Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.”

53. Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci

54. a číhali na něho, aby ho chytili za slovo.