Lukáš 14 CSP

1. A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

2. hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.

3. Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: “Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?”

4. Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

5. A jim řekl: “Spadneli někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?”

6. Na to nebyli schopni odpovědět.

7. Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství:

8. “Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.

9. Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: "Dej tomuto své místo", potom s hanbou zaujmeš poslední místo.

10. Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: "Příteli, postup dopředu." Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

11. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”

12. Říkal také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.

13. Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé,

14. a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.”

15. Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: “Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.”

16. Ježíš mu řekl: “Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.

17. A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: "Pojďte, protože [vše] už je připraveno."

18. I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: "Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu."

19. A druhý řekl: "Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu."

20. A další řekl: "Oženil jsem se, a proto nemohu přijít."

21. Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: "Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé."

22. A otrok řekl: "Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo."

23. A pán řekl otroku: "Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

24. Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře."”

25. Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim:

26. “Přicházíli někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

27. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.

28. Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, máli na dokončení stavby?

29. Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

30. a říkali by: "Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit."

31. Nebo táhneli nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, jeli schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

32. Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

33. Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.”

34. “Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?

35. Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.”