Lukáš 19 B21

1. Ježíš přišel do Jericha a procházel jím.

2. A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč.

3. Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy.

4. Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

5. Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

6. Rychle tedy slezl a radostně ho přijal.

7. Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

8. Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

9. „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův!

10. Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

11. Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království.

12. Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král.

13. Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘

14. Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

15. Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.

16. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘

17. Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

18. Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘

19. Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

20. Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku,

21. neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘

22. Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel?

23. Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘

24. Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

25. ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

26. Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

27. A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

28. Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému.

29. Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků

30. se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

31. Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

32. Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl.

33. Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

34. „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

35. Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.

36. A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

37. Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.

38. Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“

39. V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

40. Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

41. Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:

42. „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.

43. Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran

44. a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

45. Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.

46. „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

47. Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.

48. Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.