Lukáš 20 B21

1. Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší

2. se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

3. Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,

4. byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“

5. Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

6. Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“

7. Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“

8. „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

9. Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.

10. V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.

11. Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.

12. Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

13. Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘

14. Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘

15. Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

16. Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“ „To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.

17. Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným‘?

18. Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

19. Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

20. Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.

21. Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.

22. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

23. Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:

24. „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.

25. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

26. A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

27. Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:

28. „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

29. Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.

30. Potom si ji vzal druhý,

31. třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.

32. Nakonec pak zemřela i ta žena.

33. Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“

34. Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.

35. Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.

36. Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

37. A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.

38. On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“

39. „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma.

40. Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

41. Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

42. Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

43. než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

44. Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

45. Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:

46. „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích

47. a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“