Lukáš 7 CSP

1. Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum.

2. Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen.

3. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

4. Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: “Je hoden, abys mu to prokázal;

5. neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.”

6. Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

7. Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluhabude uzdraven.

8. Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknuli některému: "Jdi", pak jde; jinému: "Přijď", pak přijde; a svému otroku: "Udělej to", pak to udělá.”

9. Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: “Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.”

10. Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

11. A stalo se, že hned nato šel do města zvaného Naim. A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

12. Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

13. Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: “Neplač!”

14. Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: “Chlapče, pravím ti, probuď se!”

15. Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.

16. Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: “Veliký prorok povstal mezi námi” a “Bůh navštívil svůj lid.”

17. A toto slovo o něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí.

18. O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

19. a poslal je k Ježíšovi se slovy: “Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?”

20. Ti muži k němu přišli a řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?”

21. V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

22. A jim odpověděl: “Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

23. A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.”

24. Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: “Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

25. Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí nádherné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

26. Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

27. To je ten, o němž je napsáno: "Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou."

28. [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.

29. A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

30. Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.”

31. “K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

32. Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: "Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste."

33. Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: "Má démona."

34. Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: "Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!"

35. Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.”

36. Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo u stolu.

37. Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

38. A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.

39. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: “Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.”

40. Ježíš mu na to řekl: “Šimone, musím ti něco říci.” On řekl: “Učiteli, řekni.”

41. “Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát.

42. Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?”

43. Šimon odpověděl: “Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.” On mu řekl: “Správně jsi usoudil.”

44. Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: “Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

45. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

46. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

47. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.”

48. Jí pak řekl: “Jsou ti odpuštěny hříchy.”

49. A spolustolovníci si začali říkat: “Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?”

50. Řekl té ženě: “Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.”