Lukáš 9 CSP

1. Svolal si Dvanáct [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí.

2. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné].

3. A řekl jim: “Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani nemějte dvě košile.

4. A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.

5. Kde by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.”

6. Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

7. Tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,

8. jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal některý z dávných proroků.

9. Herodes řekl: “Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?” A usiloval ho uvidět.

10. Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida.

11. Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.

12. Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: “Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.”

13. Řekl jim: “Vy jim dejte najíst!” Oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?”

14. Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: “Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.”

15. I učinili tak a všechny rozsadili.

16. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

17. A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

18. I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: “Za koho mne zástupy pokládají?”

19. Oni odpověděli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.”

20. Řekl jim: “Za koho mne pokládáte vy?” Petr odpověděl: “Za Božího Pomazaného.”

21. Důrazně jim přikázal, aby to nikomu neříkali,

22. a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.”

23. Všem pak říkal: “Chceli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.

24. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.

25. Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?

26. Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

27. Vpravdě vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.”

28. Asi osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil.

29. A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.

30. A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš,

31. kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě.

32. Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním.

33. I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: “Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví.

34. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku.

35. A z oblaku se ozval hlas: “Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte.”

36. A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

37. Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup.

38. A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: “Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný!

39. Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnou kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří.

40. Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.”

41. Ježíš odpověděl: “Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.”

42. Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil je jeho otci.

43. Všichni byli ohromeni nad Boží velebostí. Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům:

44. “Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.”

45. Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

46. Napadla je myšlenka, kdo že je z nich největší.

47. Protože Ježíš znal uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe

48. a řekl jim: “Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.”

49. Jan na to řekl: “Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.”

50. Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.”

51. Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma.

52. Poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.

53. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma.

54. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?”

55. Obrátil se a pokáral je. [Řekl: “Nevíte, jakého jste ducha.”]

56. A šli do jiné vesnice.

57. Když šli cestou, kdosi mu řekl: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”

58. A Ježíš mu řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.”

59. Jinému řekl: “Následuj mne!” On řekl: “[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.”

60. Řekl mu: “Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.”

61. Také jiný řekl: “Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.”

62. Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.”