Marek 10 B21

1. Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.

2. Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“

3. „Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.

4. „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli.

5. „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš.

6. „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘.

7. ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce

8. a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.

9. Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“

10. Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.

11. Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.

12. Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

13. Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.

14. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!

15. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“

16. Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

17. Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

18. „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.

19. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“

20. „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“

21. Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

22. Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

23. Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

24. Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království!

25. To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

26. V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“

27. Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“

28. „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

29. Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu

30. a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.

31. Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

32. Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát:

33. „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům,

34. budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

35. Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“

36. „Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.

37. „Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“

38. „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“

39. „Můžeme,“ odvětili. Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji.

40. Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“

41. A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana.

42. Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.

43. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.

44. Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.

45. Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

46. Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.

47. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

48. Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

49. Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak toho slepce zavolali. „Vzchop se!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“

50. On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.

51. Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“ „Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.

52. Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.