Marek 14 B21

1. Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.

2. Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“

3. Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,

4. někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta?

5. Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.

6. Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.

7. Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.

8. Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.

9. Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

10. Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil.

11. Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

12. Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“

13. Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.

14. Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘

15. On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“

16. Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

17. Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti.

18. Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“

19. Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“

20. „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.

21. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

22. Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“

23. Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

24. Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.

25. Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“

26. A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

27. Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘

28. Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

29. „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“

30. Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

31. On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.

32. Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“

33. Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.

34. Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“

35. Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.

36. Tehdy řekl: „Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

37. Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu?

38. Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

39. Znovu odešel a modlil se týmiž slovy.

40. Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

41. Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

42. Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

43. Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších.

44. Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“

45. Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“

46. V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho.

47. Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

48. Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi?

49. Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“

50. Tehdy ho všichni opustili a utekli.

51. Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho,

52. ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

53. Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma.

54. Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

55. Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli.

56. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.

57. Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili:

58. „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“

59. Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

60. Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“

61. On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

62. „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“

63. Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky?

64. Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt.

65. Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

66. Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek,

67. a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

68. On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.

69. Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“

70. On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“

71. Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“

72. A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.