Marek 4 BKR
1. A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2. I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3. Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4. I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5. A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6. A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7. A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8. Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9. I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10. A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11. I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12. Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13. I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14. Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15. Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16. A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17. Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18. A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19. Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20. Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21. Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22. Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23. Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26. I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27. A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28. Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29. A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30. I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31. Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34. A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35. I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37. Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38. A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39. I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41. I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?