Matouš 14 B21

1. V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes.

2. „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“

3. Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,

4. protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“

5. Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

6. Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila,

7. že jí přísahal splnit jakékoli přání.

8. Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“

9. Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní.

10. Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.

11. Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce.

12. Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

13. Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst.

14. Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

15. Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“

16. „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“

17. „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“

18. „Přineste mi je,“ řekl jim.

19. Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům.

20. A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů.

21. Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

22. Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy.

23. Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám.

24. Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.

25. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině.

26. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“

27. „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

28. „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

29. „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.

30. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

31. Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

32. Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil.

33. Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

34. Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu.

35. Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné

36. a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.