Matouš 15 B21

1. Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma.

2. „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“

3. „A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš.

4. „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘

5. Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘

6. ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo.

7. Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

8. ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

9. Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘“

10. Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte.

11. Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“

12. Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“

13. „Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

14. Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“

15. „Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.

16. „Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš.

17. „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy?

18. Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka.

19. Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.

20. Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

21. Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu.

22. Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“

23. On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“

24. Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“

25. Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“

26. „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

27. Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“

28. „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

29. Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam.

30. Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.

31. Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.

32. Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“

33. „Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“

34. „Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš. „Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.

35. Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem,

36. vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

37. A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.

38. Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39. A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.