Matouš 22 CSP

1. A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:

2. “Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu.

3. A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

4. Poslal znovu jiné otroky se slovy: "Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu."

5. Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

6. Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.

7. Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

8. Potom řekl svým otrokům: "Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.

9. Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu."

10. I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky.

11. Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.

12. I řekl mu: "Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?" A on oněměl.

13. Tehdy řekl král služebníkům: "Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů."

14. Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.”

15. Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.

16. A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť nebereš ohled na postavení člověka.

17. Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”

18. Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci?

19. Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár.

20. Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?”

21. Odpověděli mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.”

22. Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.

23. V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:

24. “Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka."

25. U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

26. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

27. Poslední ze všech zemřela ta žena.

28. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.”

29. Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.

30. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.

31. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

32. "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.”

33. Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.

34. Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

35. a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se:

36. “Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?”

37. On mu řekl: “"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí."

38. To je největší a první přikázání.

39. Druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sebe samého."

40. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.”

41. Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

42. “Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.”

43. Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:

44. "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou"?

45. Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?”

46. A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.