Přísloví 12 B21
1. Milovník poznání miluje poučení, jen tupý mezek si nedá domluvit.
2. Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí.
3. Darebáctví nikomu jistotu neposkytne, kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.
4. Znamenitá žena je korunou svého muže, hanebná je ale jako kostižer.
5. Úmysly poctivých jsou spravedlivé, rady darebáků však zákeřné.
6. Slova darebáků jsou smrtelná léčka, poctivé vysvobodí jejich řeč.
7. Když darebáci padnou, je s nimi konec, dům spravedlivých ale obstojí.
8. Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn, muž křivé povahy však bude pohrdnut.
9. Lépe být přehlížen, ale mít služebníka, než tvářit se důležitě a nemít na chleba.
10. Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné.
11. Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem, kdo ztratil rozum, honí vidiny.
12. Darebák závidí kořist zlosynovi, kořeny spravedlivých však plody přináší.
13. Hříšné rty jsou zlosynovi pastí, spravedlivý však ujde trápení.
14. Ovoce svých úst každý hojně sklidí, vlastní skutek se k člověku navrátí.
15. Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit.
16. Hlupákův hněv se projeví ihned, rozvážný člověk snese urážky.
17. Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě, křivopřísežník podvádí.
18. Unáhlené řeči bodají jako meče, jazyk moudrých je ale jako lék.
19. Pravdomluvné rty obstojí navždy, prolhaný jazyk jen krátký okamžik.
20. Zlomyslní mají v srdci jen faleš, mírumilovní žijí v radosti.
21. Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí.
22. Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.
23. Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.
24. Pracovitým rukám bude svěřena vláda, zahálčivost však vede k porobě.
25. Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí.
26. Spravedlivý najde i pro bližního cestu, cesta darebáků ale končí blouděním.
27. Lenoch si žádný úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek.
28. Život je na stezce spravedlnosti, vyšlapaná cesta vede ke smrti.