Přísloví 17 CSP

1. Lepší je suchý kousek chleba a s ním klid, nežli dům plný obětních hodů a hádky.

2. Rozumný otrok bude vládnout nad synem, který jedná hanebně, rozdělí si dědictví s bratry.

3. Na stříbro je kelímek, na zlato pec, ale srdce zkoumá Hospodin.

4. Zločinec věnuje pozornost zlým rtům, lhář poslouchá zkázonosný jazyk.

5. Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Tvůrce, kdo se raduje z pohromy, nezůstane bez trestu.

6. Korunou starců jsou vnuci, okrasou synů jejich otcové.

7. Pro blázna se nehodí vznešená slova, tím méně pro šlechtice slova klamná.

8. Úplatek je jako kouzelný kámen v očích jeho dárce, kamkoli se obrátí, bude mít úspěch.

9. Kdo přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší, rozlučuje přátele.

10. Toho, kdo je schopen rozumět, zasáhne napomenutí víc než hlupáka sto ran.

11. Zlý hledá jen vzpouru, bude proti němu ale poslán krutý posel.

12. Raději potkat medvědici připravenou o mláďata, jenom ne hlupáka s jeho hloupostí.

13. Kdo odplácí zlem za dobro, tomu se zlo nehne z domu.

14. Začít svár je jako pustit vodu, zanech hádky dříve, než vypukne.

15. Kdo ospravedlňuje ničemu, i ten, kdo odsuzuje spravedlivého, oba jsou pro Hospodina ohavností.

16. Na co jsou peníze v ruce hlupáka? Aby si koupil moudrost, když nemá rozum?

17. Přítel miluje v každé době, bratr se zrodil pro čas soužení.

18. Člověk, kterému chybí rozum, se zavazuje rukoudáním a zaručuje se za svého bližního.

19. Kdo miluje hádky, miluje přestoupení, kdo si zvyšuje vchod, usiluje o zkázu.

20. Kdo má převrácené srdce, nenalezne dobro, kdo převrací svůj jazyk, padne do zla.

21. Hlupák je svému rodiči k žalu, otec blázna se nebude radovat.

22. Radostné srdce prospívá jako lék, ale ubitý duch vysušuje kosti.

23. Ničema bere tajně úplatek, aby převracel stezky práva.

24. Ten, kdo je schopen rozumět, má moudrost přímo před sebou, ale oči hlupáků jsou upřeny do končin země.

25. Syn hlupák je k hněvu svého otce a k hořkosti své rodičce.

26. Pokutovat spravedlivého není dobré, natož bít šlechtice za přímost.

27. Kdo ovládá svou řeč, došel poznání, kdo je rozvážný, je rozumný člověk.

28. I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného.