Žalmy 102 BKR
1. Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3. Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4. Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5. Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6. Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7. Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8. Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9. Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10. Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11. Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12. Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13. Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14. Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15. Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16. Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17. Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18. Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19. Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20. Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21. Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22. Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23. Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24. Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25. Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26. I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27. Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28. Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29. Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.