Žalmy 104 CSP

1. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.

2. Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.

3. Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.

4. Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.

5. Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.

6. Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.

7. Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

8. Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

9. Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.

10. Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,

11. napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.

12. Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.

13. Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

14. Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu.

15. I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem, leskne i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.

16. Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.

17. Hnízdí na nich ptactvo; čáp má domov na cypřiších.

18. Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.

19. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy zapadnout.

20. Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.

21. Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.

22. Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.

23. Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.

24. Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.

25. Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.

26. Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.

27. Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.

28. Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.

29. Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.

30. Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.

31. Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!

32. Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.

33. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

34. Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!

35. Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!