Žalmy 119 B21

1. Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!

2. Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají,

3. těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí!

4. Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila.

5. Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony!

6. Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu.

7. Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím.

8. Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě!

9. Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se!

10. Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě!

11. V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil.

12. Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě!

13. Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil.

14. Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství.

15. O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal.

16. Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti!

17. Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil!

18. Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně.

19. Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej!

20. Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech.

21. Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili!

22. Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví!

23. Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.

24. Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší!

25. Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě!

26. Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě.

27. Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel.

28. Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě!

29. Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem.

30. Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli.

31. Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben!

32. Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu!

33. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu.

34. Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen.

35. Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil.

36. Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství.

37. Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě!

38. Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě.

39. Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá!

40. Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě!

41. Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil!

42. Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději.

43. Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny.

44. Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky!

45. Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla.

46. Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi.

47. Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji!

48. K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony.

49. Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději.

50. To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky.

51. Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím.

52. V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším.

53. Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli.

54. Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji.

55. Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.

56. Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly!

57. Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem.

58. O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!

59. Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.

60. Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy.

61. I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj.

62. O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé.

63. Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel.

64. Tvé lásky, Hospodine, je plná zem – pouč mě prosím o svých zákonech!

65. Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.

66. Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým!

67. Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se.

68. Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony.

69. I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly.

70. Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj.

71. Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech.

72. Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných!

73. Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy.

74. Tví ctitelé ze zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí.

75. Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil.

76. Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil.

77. Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší!

78. Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy.

79. Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví.

80. Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané – tehdy nebudu nikdy zahanben!

81. Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí.

82. Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“

83. I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony.

84. Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?

85. Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.

86. Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi!

87. Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel.

88. Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet!

89. Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích.

90. Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává.

91. Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti.

92. Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení.

93. Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil!

94. Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla.

95. Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.

96. Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!

97. Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím!

98. Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě.

99. Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích.

100. Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel.

101. Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým.

102. Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel.

103. Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým!

104. Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži.

105. Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě.

106. Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím.

107. Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě!

108. Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům.

109. I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj.

110. I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla.

111. Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí.

112. Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky!

113. Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji.

114. Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí.

115. Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci!

116. Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději!

117. Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl.

118. Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!

119. Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví.

120. Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud!

121. Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě!

122. Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat.

123. Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.

124. Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech!

125. Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím.

126. Čas jednat, Hospodine, už je tu – lidé porušují Zákon tvůj!

127. Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší.

128. Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži!

129. Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat!

130. Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti.

131. S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech!

132. Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé.

133. Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích!

134. Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly.

135. Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony.

136. Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem!

137. Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé.

138. Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá.

139. Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají.

140. Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji!

141. I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla.

142. Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý.

143. Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší.

144. Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví – dej mi porozumění, abych žil!

145. Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony!

146. Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet!

147. Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí.

148. Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích.

149. Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě!

150. Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují.

151. Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.

152. Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky.

153. Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj.

154. Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!

155. Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony.

156. Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě!

157. Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví.

158. Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky.

159. Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě!

160. Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.

161. I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se.

162. Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší.

163. Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji!

164. Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé.

165. Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí!

166. Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy.

167. V duši opatruji tvá svědectví – jak velice je miluji!

168. Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé.

169. Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi!

170. Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!

171. Kéž chvála přetéká z mých rtů – vždyť ty mě učíš svým zákonům.

172. Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.

173. Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.

174. Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší!

175. Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.

176. Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy!