Žalmy 139 BKR
1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5. Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17. Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18. Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19. Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20. Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21. Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22. Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23. Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24. A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.