Žalmy 142 BKR

1. Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

2. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

3. Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

4. Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

5. Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

6. K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

7. Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

8. Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.