Žalmy 71 B21

1. Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben!

2. Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě!

3. Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností!

4. Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!

5. Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!

6. Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má!

7. Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.

8. Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit!

9. Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě!

10. Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se.

11. Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“

12. Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi!

13. Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí!

14. Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.

15. Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst!

16. Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!

17. Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích.

18. Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky!

19. Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný?

20. Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!

21. Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.

22. Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský!

23. Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil.

24. Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!