Římanům 11 CSP

1. Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

2. Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

3. "Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují."

4. Co mu však řekl božský výrok? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem."

5. Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

6. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

7. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

8. jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."

9. A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

10. Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."

11. Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

12. Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost!

13. Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

14. zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.

15. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?

16. Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.

17. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

18. nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

19. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

20. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

21. Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

22. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

23. A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

24. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

25. Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

26. Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

27. a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy."

28. Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

29. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

30. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

31. tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství.

32. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

33. Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

34. "Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?"

35. "Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?"

36. Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.