Římanům 14 B21

1. Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.

2. Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

3. Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal!

4. Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

5. Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru.

6. Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

7. Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

8. Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

9. Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

10. Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

11. Jak je psáno: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu.“

12. Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

13. Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.

14. Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.

15. Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus!

16. Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.

17. V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

18. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

19. Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

20. Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem.

21. Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží.

22. Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

23. Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.