Římanům 2 BKR

1. Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš.

2. Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.

3. Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?

4. Èili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

5. Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,

6. Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho,

7. Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,

8. Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,

9. Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka.

10. Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku.

11. Neboť není přijímání osob u Boha.

12. Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou,

13. (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou.

14. Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,

15. Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.)

16. V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.

17. Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem,

18. A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší neb nesluší, naučen jsa z Zákona,

19. A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,

20. Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v Zákoně.

21. Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš?

22. Pravě: Nezcizoložíš, a cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?

23. Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš?

24. Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

25. Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li Zákon plniti; pakli budeš přestupitelem Zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.

26. A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv Zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?

27. A odsoudí ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce Zákon, tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi Zákona?

28. Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;

29. Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha.