Římanům 7 B21

1. Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života?

2. Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna.

3. Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

4. Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu.

5. Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti.

6. Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

7. Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“

8. Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý.

9. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil

10. a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti.

11. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.

12. Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

13. Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

14. Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.

15. Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím.

16. Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý.

17. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně.

18. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne.

19. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.

20. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

21. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo.

22. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem,

23. ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.

24. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla?

25. Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.