Římanům 8 B21

1. A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.

2. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.

3. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích,

4. aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.

5. Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.

6. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.

7. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.

8. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

9. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

10. Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.

11. Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.

12. Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.

13. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.

14. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.

15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!

16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

17. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

18. Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.

19. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.

20. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,

21. že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.

22. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.

23. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.

24. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

25. Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

26. Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.

27. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

28. Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.

29. Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.

30. A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

31. Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!?

32. Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?

33. Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

34. Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!

35. Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

36. Jak je psáno: „Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás.“

37. V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje!

38. Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc,

39. výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!