Římanům 9 CSP

1. Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu Svatém,

2. že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

3. Přál bych si, abych já sám byl zavržen od Krista místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

4. Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

5. jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

6. Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

7. ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž "v Izákovi bude tobě povoláno símě."

8. To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

9. Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: "V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna."

10. A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

11. ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

12. ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

13. Jak je napsáno: "Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl."

14. Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

15. Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."

16. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

17. Písmo praví faraonovi: "Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi."

18. A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

19. Řekneš mi tedy: "Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?"

20. Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

21. Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

22. Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

23. A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

24. totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

25. Jak praví u Ozeáše: "Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,"

26. "a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého."

27. Izaiáš však volá nad Izraelem: "Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

28. neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi."

29. A jak to Izaiáš předpověděl: "Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni."

30. Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

31. Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

32. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

33. jak je napsáno: "Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben."