Píseň 5 B21

1. Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto, sbírám svou myrhu i své koření, svou plástev medu jím, své víno i mléko popíjím. Jen jezte, přátelé, a pijte, milováním se opijte!

2. Spím, ale mé srdce bdí. Slyšte – už klepe můj milý! Otevři, má drahá, lásko má, holubičko má, má dokonalá! Hlavu mám rosou pokrytou, kadeře plné nočních krůpějí!

3. Košili jsem si už svlékla, mám se snad oblékat? Nohy jsem si už myla, snad špinit si je mám?

4. Můj milý protáhl ruku otvorem, mé útroby se pro něj zachvěly.

5. Milému svému jsem vstala otevřít, z mých rukou myrha stékala, myrha kanula z prstů mých až na rukojeť závory.

6. Milému svému jsem otevřela, můj milý však zmizel, odešel – duše mě opustila spolu s ním! Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval.

7. Našli mě strážní, co město obcházejí, surově zbili mě a zranili. Šaty z ramenou mi strhli ti strážci hradební.

8. Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, najdete-li mého milého, co mu povíte? Že jsem nemocná láskou!

9. Čím je tvůj miláček zvláštní, ty nejkrásnější z žen? Čím je tvůj miláček zvláštní, že nutíš nás k přísaze?

10. Můj milý září jako rubíny, vyjímá se mezi tisíci!

11. Jeho hlava je zlato nejčistší, vlnité kadeře jak černí havrani.

12. Jeho oči jsou jako holoubci mezi vodními potůčky; v mléce se koupají, vsazené jako klenoty.

13. Jeho tváře jsou jak záhon koření, jak pokladnice voňavek. Jeho rty jsou jako lilie myrhou kanoucí.

14. Jeho paže – zlaté pruty osázené chrysolity. Jeho břicho – plát slonoviny pokrytý safíry.

15. Jeho stehna – mramorové sloupy na zlatých podstavcích. Jako Libanon je pohledný, jak cedr ztepilý.

16. Jeho ústa jsou nejsladší, celý je tolik žádoucí! Takový je můj milý, takový můj druh, dcery jeruzalémské!